Umělci
katalog

stáhnout magazín FILES

Dříve než s tvorbou Terezy Fišerové jsem se seznámila s dílem jejího přítele, umělce Evžena Šimery, s kterým Tereza později začala i spolupracovat. V rámci jejich uměleckého dua se zabývají zapojením diváka a jeho pohybem na výstavě, avšak toto téma ve skutečnosti Tereza rozpracovává již od počátku svého studia. Nejprve u Adély Matasové v Plzni, posléze během magisterského studia u Federika Díaze a Davida Kořínka v Praze.

Na přístupu Terezy je fascinující jedna věc, a to pnutí mezi jednoduchostí formy, jejíž původ můžeme hledat v její tiché povaze a přemýšlivém přístupu ke světu a v míře osobního nasazení – jak se skrze svoje díla vydává všanc, i když ne vždy je to na první pohled patrné. To je také případ site-specific instalace Paralelní vesmír vytvořené pro projekt Start up GHMP. Explicitně se tak stalo v akci Vystoupení (2010) nebo Neruš mé kruhy (2012), kde Tereza pracovala s limitem svých fyzických a psychických možností a „bičovala“ se k lepším výkonům. Soupeřila s objekty umělecké kvality. Snažila se je například „překřičet“ nebo „přeběhnout“ a jejich role trenéra posloužila jako hezká metafora urputného vztahu mezi umělcem a dílem. Tyto performance byly obráceny do sebe, přesto vnitřní reakce autorky zůstala čitelná i pro všechny ostatní, ti ji mohli vnímat z natočených videí (v průběhu akce Tereza zůstává zpravidla sama). Jejich poetika v sobě obsahuje něco
z intimních, formálně oproštěných existenciálně založených performancí 70. let.

Instalace Paralelní vesmír je založena na falsu prostřednictvím velmi nenápadného uměleckého gesta. Tereza se pro ně inspirovala zážitkem z konkrétního místa v Plzni, kdy optický klam navodil zdání jiné reality. Ve Start upu proto vybudovala neutrální bílou stěnu galerijního prostoru se vsazenými dveřmi, za nimiž se skrývá zrcadlo. Tereza manipuluje původní architektonické dispozice místnosti. Přenáší fenomenologii míst, zkresluje naše vnímání světa včetně jeho dimenze.

Odraz v zrcadle má předobraz v některých dřívějších pracích Terezy; například v diplomové práci s názvem |AB| |BC| |AC| (2013), kdy držela kameru na tyči a natáčela svůj odraz
v zrcadle tak dlouho, jak byla schopna tyč udržet. Ve výsledné instalaci divák nejdřív viděl svůj odraz v zrcadle a pak teprve shlédl video o akci, jež proběhla na stejném místě v jiném čase.

Tereza říká, že „nemá konkrétní téma“, ale tím je možné označit náhodné situace, v nichž se ocitne a jež ji osloví natolik, že se je citlivým způsobem pokouší transformovat různými médii
v interaktivní díla. Nejčastěji volí formu videí či prostorových realizací na opuštěných místech. Takovým může být i prostor galerie, Start upu.

Tereza Fišerová je absolventkou bakalářského studia v ateliéru Adély Matasové na Západočeské univerzitě v Plzni, a magisterského v Ateliéru supermédií Federika Díaze a Davida Kořínka na pražské UMPRUM.

Ateliér supermédií založili v roce 2008 na pražské UMPRUM dva umělci a přátelé, Federico Díaz jako jeho vedoucí pedagog a David Kořínek jako odborný asistent. Tato dvojice se seznámila na přelomu milenia, během E-Fora (paralela
k Foru 2000), jehož spoluorganizátorem byl Federico, který se snažil rozšířit konference z prostor Pražského hradu směrem ven pomocí videokonferencí.

Jejich spojení jako pedagogů vzniklo tedy velmi přirozeně na základě podobného uvažování, například o propojení virtuálního a analogového světa, střetů civilizace a přírody, živého a umělého, nebo zájmem o prostory jako
o průtoky informací za využití prostředků nejnovějších technologií. Spolupracovali také ve skupině E AREA, kterou v roce 1994 založil Federico a pod hlavičkou vizuální aktivismus sdružovala lidi z různých oborů.

Název Ateliéru supermédií vznikl v kritické reakci na všudypřítomně používané termíny nová, multi či digitální média v uměleckém prostředí. Supermédia se svojí předponou „super“ (s výkladem „nad”) tedy levitují nad ostatními médii. David Kořínek popisuje koncept ateliéru tak, že má zastřešovat umělecká díla, která nějakým způsobem pracují s elektronickými médii a tematizují setkání či střet dvou světů: fyzického z atomů a virtuálního.

Studenti tohoto ateliéru pracují na pomezí mnoha médií. Většinou se jedná o práce s videem, performancí či prostorovou tvorbou.

V současné době si Federico vyměnil pozici vedoucího pedagoga s Davidem, a to proto, aby se mohl věnovat své vlastní tvorbě, střídavě v New Yorku a v Praze. Novým asistem ateliéru je umělec a kurátor Milan Mikuláštík, člen umělecké skupiny Guma Guar, „konkureční” skupině Rafani, jejímž členem je David.

UP